„Viděl jsem budoucnost a funguje to“ – Kritické otázky pro stoupence revoluce v Rojavě

219

| Čeština | English | Français |

Dějiny třídních bojů se jen hemží obrovským množstvím klamných představ: jeden z posledních v řadě (po sandinistické lži v Nikaragui) je zapatistický klam v Chiapasu, který si získal a který otřásá levičáckým a anti-globalistickým milieu postrádajícím exotiku už dobře dvacet let. Naše historie je vykolíkovaná dalšími slavnými klamnými představami, které se zaryly pod kůži nám i našim revolučním bratrům a sestrám, kteří padli pod údery vykořisťovatelů a jejich nohsledů; klamy, které jsou vybudovány na potlačení našeho hnutí boje, našich pokusů odstranit existující stav věcí, stávající řád, kapitalistický pořádek.

Ve dvacátých letech 20. století nebylo mnoho těch, kteří odsuzovali lež o „socialistickém ráji“, mýtus „vlasti proletariátu“, „velkou lež“ „socialismu v jedné zemi“, „zářné zítřky“ a „harmonickou společnost“. Nebylo mnoho takových, jako Otto Rühle a KAPD, kteří kritizovali tuhle maškarádu. Celé konvoje impozantních delegací sestavených z intelektuálů, novinářů, aktivistů a odborářů mířily do SSSR, aby na vlastní oči spatřily všechnu tu „krásu“ a aby se pak vrátily domů dále šířit chvalozpěvy na nový „revoluční režim“.

Pak přišla Čína, Albánie, Vietnam, Kuba… Všechny tyto země sloužily jako model celým generacím „užitečných idiotů“, kteří věřili, že natřít fasádu na rudo, bude stačit k tomu, aby byla odstraněna bída a vykořisťování. Nikdo není hlušší a slepější než ti, kteří nechtějí slyšet a vidět. Není větším sociálních demokratů a tudíž obránců kapitalistického řádu než jsou ti, kteří věří, že prosté reformy (ať už vypadají jakkoli „radikálně“) jsou podstatou revolučního procesu, který na troskách starého světa, světa hodnoty, zboží, námezdní práce a peněz, celkově změní společnost a lidské bytosti.

Zaměřujeme-li se na tyto klamné představy, které vyprázdnily skutečná bojová hnutí naší třídy od jejich podvratného jádra, nechceme samozřejmě zaměňovat proletářské hnutí a ideologické struktury, které se sice prohlašují za jeho představitele, ale jejichž jediným zájmem je toto hnutí hlídat, krotit, ovládnout a tudíž zlikvidovat. Tak nezaměňujeme společenské hnutí známé jako „Pařížská komuna“ s vládou, která nosila stejné jméno. Nesměšujeme ani revoluční proces, který se rozvinul během vlny bojů v letech 1917 – 1921 v Rusku, na Ukrajině, v Německu, Maďarsku atd. se sociálně demokratickými stranami a odbory, ať už byly libertariánské, bolševické či jiné, ve zkratce se všemi těmi buržoazními stranami pro proletariát, které si nepopřály pokoje, dokud neposílily a nerozšířily limity a slabiny našich bojů. A stejně tak, bez toho, že bychom přikládali všem bojům, jež naše třída vede, stejný význam a důležitost, nezaměňujeme EZLN a boj zemědělského proletariátu v Mexiku či PKK/PYD a sociální hnutí v Kurdistánu.

Proto přinášíme tři texty, které se podílí na procesu rozchodu s romantickou představou o „solidární kampani“ s „rojavskou revolucí“:

  1. „Viděl jsem budoucnost a funguje to“ – Kritické otázky pro fanoušky revoluce v Rojavě původně publikovaný na blogu Libcom se stručně vypořádává s některými klíčovými tématy: pozice žen, role policie, námezdní vztahy, náboženství, strategická spojenectví či smysl revoluce.
  2. PKK, demokratický konfederalismus a nesmysly – Juraj Katalenac je text publikovaný militanty, kteří mluví chorvatsky a kteří si říkají Svjetskaja Revolucija (Světová revoluce). Oba výše jmenované textu jsme přeložili do francouzštiny a do češtiny.
  3. Kurdistán? jehož spoluautorem je Gilles Dauvé se věnuje tak důležitým otázkám jako jsou ozbrojování, nacionalismus, každodenní život, společenské struktury, milice a role žen, entusiasmus libertariánských struktur, kritika státu atd. Překlad do češtiny Třídní válka.

# # #

„Viděl jsem budoucnost a funguje to” – Kritické otázky pro fanoušky revoluce v Rojavě

sewing-coop-1

Je tomu už téměř 100 let, co americký novinář Lincoln Steffens navštívil Sovětský svaz a prohlásil: „Viděl jsem budoucnost a funguje to”[1] Od té doby si levičáci dále dělají iluze nejen o Sovětském svazu, ale také o Číně, Kubě, Nicaragui, Venezuele a dalších. Po století, které jsme strávili v zajetí takových falešných představ, je nezbytné, abychom neváhali klást otázky rozhodující pro každou revoluci – i kdyby šlo o revoluci, kterou ohrožuje brutální kontrarevoluce.

# Popisek k obrázku: Další “zkurvená práce”? Družstevní práce v Rojavě. #

TAKŽE TADY JSOU KRITICKÉ OTÁZKY PRO TY, KTEŘÍ PODPORUJÍ REVOLUCI V ROJAVĚ:

Ženy budou v čele jakékoli skutečné sociální revoluce a jejich účast na revoluci v Rojavě je zcela jistě pozoruhodná. Ale stalinisté zbavení iluzí často používají feminismus na omluvu toho, že se zřekli třídní politiky. Vůdci PKK samozřejmě tvrdí, že „osvobození žen je cennější a dává větší smysl než osvobození tříd“, a patriarcha PKK Abdullah Ocalan tvrdí, že třídní válka „skončila“.[2]

Jak se tedy mohou kurdské ženy z nižší třídy odpoutat od PKK a skutečně se osvobodit? Existuje v Rojavě nějaké ženské hnutí, které by bylo opravdu nezávislé na převážně středostavovském vedení PKK/PYD? Pokud muži stále dominují ulicím i pracovištím, jak tvrdí očití svědkové, jak mohou ženy tuto situaci změnit?[3]

Role žen v milicích PKK/PYD je také pozoruhodná. Ale co je tak revolučního na tom, že vás rekrutují (nebo prostě nuceně odvedou) do armády, že musíte poslouchat rozkazy a trpět traumaty z bojů? Rekrutování žen do armády nevedlo k dlouhodobému osvobození žen v jiných nacionalistických povstáních jako např. v sandinistické revoluci. Proč by tedy mělo fungovat v Rojavě?[4]

# Rekrutům do milicí je poskytován jak vojenský výcvik, tak politický kurz o ekologických a politických ideách Abdullaha Ocalana.“ #

Pokud se PKK rozešla se stalinismem, proč tedy její webová stránka založená na kultu osobnosti dál vynáší do nebe Abdullaha Ocalana? Proč dál omlouvá vraždy tolika levicových oponentů a disidentů, které PKK spáchala? Proč dál obhajuje všechny ty roky de facto aliance s Assadovou vražednou diktaturou?[5]

„Jsem nejsilnější muž v Kurdistánu a lidé mě považují za proroka“, vychloubal se Ocalan v devadesátých letech. Nedávno doporučoval, že „Lidé musí číst [Murraye] Bookchina a jeho ideje… uskutečňovat.“[6] I když Salih Muslim, vůdce PYD tvrdí, že je proti tomu, říkat lidem, co mají dělat, prohlásil také: „Uplatňujeme [Ocalanovu] filozofii a ideologii v Sýrii“. A jak potvrzují očití svědkové, Ocalanovy portréty visí [v Rojavě] všude. Skutečná radikální revoluce není možná bez toho, aby lidé přemýšleli sami za sebe. Jak se tedy může proletariát v Rojavě osvobodit od Ocalanova kultu osobnosti?[7]

Jeden z velitelů policie PKK/PYD prohlásil, že rojavská policie má v úmyslu zrušit sebe sama.[8] Ale moderní policejní kontrola byla vynalezena na začátku 19. století, aby vynutila respekt soukromého vlastnictví a námezdní práce. Zcela jistě tak může být odstraněna jen tak, že kompletně odstraníme jak vlastnictví, tak námezdní práci?

# Vězni ve vězení v Rojavě. #

V rozporu s radikálním prohlášením policejního náčelníka existuje mnoho dalších tvrzení o násilné represi ze strany PKK/PYD policie. Představují všechna tato prohlášení pouze propagandu proti PKK? Existují také svědectví o tom, že mnoho „lidových“ organizací v Rojavě jsou jen krycí organizace pro PKK/PYD, které společně se svými milicemi drží většinu skutečné moci.[9] I kdyby tyto zprávy přeháněly, jak mohou místní lidová shromáždění, jež jsou téměř bez prostředků, mít jakoukoli skutečnou moc pokud nezačnou zespolečenšťovat či komunizovat soukromé vlastnictví?

Naneštěstí je ekonomická revoluce v Rojavě zatím jen velmi umírněná. Ministr hospodářství prohlásil, že „Od začátku revoluce… bylo dokonce zakázáno vypáčit pokladny“. Řekl také, že by chtěl, aby družstva soutěžila se soukromým kapitálem.[10] Jak může být v takové situaci námezdní práce v družstvech v Rojavě méně odcizující či mizerná než jakákoli jiná práce v kapitalistické společnosti?

# Vůdce PKK/PYD Salih Muslim na setkání s americkým neokonzervativcem Zalmayem Khalilzadem #

Abychom svrhli jak ISIS, tak jeho podporovatele v Saudské Arábii, státech Perského zálivu a Turecku, zoufale potřebujeme nové arabské jaro. Ale jak by mohla revoluce v Rojavě se svou „radikální kurdskou identitou“ a prapodivným kultem osobnosti kolem Ocalana inspirovat většinu Arabů? Je jisté, že jedině revoluce, která nabízí perspektivu sdílení a komunizace VEŠKERÉHO soukromého i státního kapitálu arabského světa (tj. jeho obrovského ropného bohatství), by mohla začít soupeřit s přitažlivostí islámu. (Taková skutečná revoluce se může zdát nemožnou. Ale jak kapitalistická krize pokračuje, může se stát stále myslitelnější.)

V prosinci 2014, zatímco se nižší rojavští funkcionáři účastnili setkání s americkými aktivisty Janet Biehlovou a Davidem Graebrem, vrcholný představitel PKK/PYD Salih Muslim vyjednával o vojenské spolupráci s americkým neokonzervativcem Zalmayem Khalilzadem (jakožto velvyslanec USA v Afghánistánu a Iráku Khalilzad řídil okupaci obou těchto zemí – okupaci, která svou zkorumpovaností a brutalitou vyvolala dnešní širokou podporu Talibanu a ISIS.)[11]

PKK/PYD, neschopná inspirovat revoluci napříč arabským světem, si místo toho zvolila spojenectví s USA. Ale nepovede takové spojenectví k tomu, že ještě víc Arabů začne nedůvěřovat Kurdům a přidá se k ISIS? Neposune toto spojenectví celý region ještě dál směrem k inter-imperialistickému krveprolití? Ačkoli možná intervence Západu v krátkodobém horizontu některým lidem pomůže, v dlouhodobé perspektivě, od Palestiny přes Irák až k Libyi, vždycky vedla jen k horší pohromě. (A PKK/PYD už dělají ústupky – jako např. fakt, že pozvaly další buržoaznější kurdské strany, aby s nimi společně vládli Rojavě – snad aby si udržely podporu Západu.)[12]

Přesně před sto lety podporovala většina evropských levičáků buď jednu, nebo druhou stranu první světové války pod záminkou, že bojuje za demokracii či socialismus. Od té si doby levičáci z podobných důvodů volili svou stranu v prakticky každé inter-imperailistické válce. Desítky milionů lidí zemřely a kapitalismus se nám přitom stále nepodařilo svrhnout. Neměli bychom tedy hledat lepší způsoby, jak se pohnout vpřed, než to, že budeme stát na nějaké straně v barbarských inter-imperialistických válkách?

Ať už je správná odpověď na všechny výše zmíněné otázky jakákoli, mnoho lidí v Rojavě se skutečně snaží změnit společnost za velmi složitých okolností. Jistěže se musíme postavit proti embargu a požadovat otevření hranic pro všechny uprchlíky. Ale naší prioritou musí být především pracovat na tom, jak by se měla revoluce rozvíjet tady na Západě – revoluce, která by nezbytně doplnila jakoukoli úspěšnou revoluci na Středním východě.

Zdroj: http://libcom.org/library/%E2%80%98i-have-seen-future-it-works%E2%80%99-%E2%80%93-critical-questions-supporters-rojava-revolution



[1] V zázračné paralele k návštěvě Biehlové a Graebera navšívil Steffens Sovětský svaz ve stejnou dobu jako americká vládní delegace – ačkoli Biehlová a Graeber alespoň jeli v oddělených delegacích. Lincoln Steffens – Spartacus Educational.

[2] “New Year Message from the KCK”, 31/12/14; A.Ozcan, “Turkey’s Kurds”, str.204-6.

[4] “PYD Rounds up Conscripts”, Rudaw.net 12/10/14. V 80. letech ohromil mnoho levičáků fakt, že sandinistické milice byly z 30% složeny z žen. Tito levičáci naneštěstí naprosto podcenili důsledky toho, že nikaragujská revoluce nezrušila soukromé vlastnictví. Následnou zradu sandinistů na ženách může ilustrovat např. fakt, že současná sandinistická vláda zavedla proti-potratové zákony, které jsou ještě přísnější, než ty, které byly v platnosti za předrevoluční Somozovy diktatury. “The Guardian”, 29/7/09.

[6] H.Tahiri, “The Structure of Kurdish Society”, str.223-4; M.Gunter, “Out of Nowhere?”, str.176.

[9] “Middle East Report” no.151, International Crisis Group website; H.Allsopp, “The Kurds of Syria”, str.202-9; KURDWATCH.ORG, především “Report no.9”

This entry was posted in [Rojava], Blog - Čeština, Čeština, Maghreb - Mašrek and tagged , . Bookmark the permalink.

Comments are closed.