Iniciativa zevnitř:

V posledních dnech žijeme v neustálém rozporu. Ráno do práce, večer do „povstání“. Do povstání odpáleného chladnokrevnou vraždou Alexise Grigoropoulose, kterou spáchala policie. Ani tato vražda ani následná exploze reakcí nebyly náhodnými zjevy. Jednalo se jen o katalyzátor, který vynesl do popředí situaci, jejíž podmínky se utvořily již před nějakou dobou.

Tyto podmínky mají hodně společného s ekonomickou situací, deregulací pojistného, reformami školství a zintenzivňováním našich životů ve všech jejich aspektech, s drancováním našeho prostoru a času. A nejsou to jen tyto podmínky. Éra prvních vítězství dělnického hnutí se příliš nelišila od našich zkušeností s faktickým anulováním základních práv pracujících, krácením osobních svobod, pokusy změnit společnost v „rozložené puzzle“ nejistoty, zmatku, hysterie kolem terorismu a represe. Včerejší práva pracujících se stala předmětem sporu v dnešních bojích.

Žijeme v éře zintenzivňování výroby, pružných pracovních podmínek, odmítání kolektivního ducha a všudypřítomné glorifikace individualismu. Ztráta dělníkovy identity ve výrobním procesu je logickým důsledkem stále silnějšího požadavku šéfů, kteří chtějí dělníka „chameleona“, jenž se snadno adaptuje na jakékoli podmínky námezdního vykořisťování. Vykořisťování, které se nezastaví ani před legalizací těch dělníků, kteří jsou ve skutečnosti nevolníci, ani před vržením pracovních sil na prekérní trh práce. Nejhorší část této nepojištěné práce vykonávají většinou přistěhovalci.

Zároveň se po nás, dělnících, chce, abychom platili za ekonomickou krizi. Za krizí stojí především to, že už se nemůžeme chovat jako rozzáření konzumenti, a přitom jsme dál poslušní příkazů šéfů a spokojení s drobky základních mezd. A nejde jen o to. Nejen, že nás okrádají o naši pracovní sílu, oni nás ještě udolávají daňovým drancováním, aby pokryli deficity státního rozpočtu, který neslouží zájmům dělníků. A zatímco společensky nezbytná pracovní doba klesá, délka naší pracovní doby dál roste v přímé úměře k tomu, jak roste a reprodukuje se vrstva na okraji společnosti – nezaměstnaní. Abychom si to shrnuli, za účelem upevnění vztahů mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými se vytváří iluze „společného zájmu“, i když ve skutečnosti všichni pracujeme v zájmu šéfa.

Název našeho textu není náhodný. V popelu destruktivní spontaneity posledních dní rozpoznáváme moc těch „dole“ definovat veřejnou sféru a vytvořit společenský rámec fungování. Nejsme jen producenty společenského bohatství, jsme společenské bohatství samo. Jsme to my, kdo udržuje soudržnost společnosti a zajišťuje její životaschopnost. Jelikož si svoji moc začínáme uvědomovat, stáváme se nebezpečnějšími než kdy předtím.

Navrhujeme:

• okamžité zablokování výrobního procesu
• sociální mzdy bez ohledu na povolání, abychom mohli slušně žít, a aby se anulovaly separace podporované státem a kapitálem
• sociální pojištění pro všechny
• vytváření pólů sebeorganizovaného kolektivního boje v každém sektoru práce

Proti byrokratickému odborářství státní „gildy“, kterou je GSEE-ADEDY (dvoje největší reformistické odbory v Řecku)! Pryč s ní!

POJĎME JIŽ DNES BUDOVAT SVĚT ZÍTŘKA

Prekérní dělníci z okupované ASOEE
(Aténská univerzita ekonomie a obchodu – okupaci provádějí studenti, dělníci, nezaměstnaní, radikálové, přistěhovalci atd.)