“Suas guerras! Nossos mortos!” foi sob essa bandeira que proletários radicais se distanciaram dos desfiles pacifistas organizadas nas ruas da Espanha, em março de 2004, após os massacres em Madrid que deixaram mais de 200 mortos. Eles avançaram esse lema derrotista em resposta à participação militar da Espanha no Iraque e à “Guerra ao Terror” imposta pelo Estado capitalista mundial e seu ramo espanhol, ecoando dessa forma as muitas manifestações históricas de derrotismo revolucionário que entremeiam o desenvolvimento de sociedades de classe e, portanto, da luta de classes, da guerra de classes.
Úvod TV: Níže zveřejněný text z blogu antimilitarismus.noblogs.org pokládáme za jedno z nejdůležitějších vystoupení českého anarchismu proti válce a všem válečným štváčům, kteří se, žel, hojně vyskytují i v anarchistickém hnutí.
To, jak předkládá jednotlivé argumenty proti mýtům, které ohledně války v anarchistickém hnutí panují a skládá je v organický celek revolučně defétistického postoje, to s jakou vervou se vymezuje proti nejrůznějším pseudo-důvodům, proč by mělo anarchistické hnutí podporovat válku nebo jednu z válečných stran, to, s jakou naléhavostí prosazuje přeměnu imperialistického konfliktu v konflikt třídní jakožto jedinou možnou cestu směřující k sociální revoluci a tedy jedinému skutečnému míru, to vše z něho dělá z našeho pohledu nadmíru významný dokument současného revolučního protiválečného hnutí i v mezinárodním měřítku.
My sami bychom však některé argumenty postavili poněkud jinak a některé postoje zdůvodnili odlišně, ačkoli se stejným závěrem: válku válce.
K samotnému textu dodejme ještě to, že linie konfliktu „kritická“ podpora jedné z válečných stran versus revoluční defétismus nevede jen napříč anarchistickým hnutím, ačkoli právě jeho se následující text týká. Stejné „mýty“, stejné postoje a stejné diskuze najdeme i v táboře ultralevice ze všech zemí světa. I tam se revolucionáři musí vymezovat proti těm, „kteří nejprve vydávají nespočet proklamací a publikací s antimilitaristickou tématikou v době, kdy je válka na druhém konci světa, ale když se blíží k jejich dveřím, začnou reprodukovat válečnou propagandu.“
Proto spolu s autory textu musíme znovu a znovu potvrzovat, že „být antimilitaristou mělo smysl v době první světové války stejně jako v případě současné války na Ukrajině.“
„Jejich války! Naši mrtví!“ Pod tímto heslem se radikální proletáři distancovali od pacifistických pochodů, které se v ulicích španělských měst konaly v březnu 2004 po masakru v Madridu, při němž zahynulo více než 200 lidí. Právě toto defétistické heslo razili v reakci na vojenské angažmá Španělska v Iráku a „válku proti teroru“, kterou nastolil světový kapitalistický stát a jeho španělská pobočka. V jejich akcích zaznívala ozvěna mnohých historických projevů revolučního defétismu, které vymezují vývoj třídních společností, a tedy i třídní boj, třídní válku.
“Le loro guerre! I nostri morti!” È sotto questa bandiera che i proletari radicali hanno preso le distanze dalle marce pacifiste organizzate nelle strade della Spagna nel marzo 2004, dopo gli attentati di Madrid che hanno causato più di 200 morti. È questo motto disfattista che hanno presentato in risposta all’impegno militare della Spagna in Iraq e alla “guerra al terrore” imposta dallo Stato capitalista mondiale e dalla sua filiale spagnola, facendo così eco alle numerose manifestazioni storiche di disfattismo rivoluzionario che segnano lo sviluppo delle società di classe e quindi della lotta di classe, della guerra di classe.
„Ihre Kriege! Unsere Toten!“ Unter diesem Motto distanzierten sich radikale Proletarier von den pazifistischen Aufmärschen, die im März 2004 nach den Massakern in Madrid, die einen Massaker anrichteten, stattfanden, bei denen mehr als 200 Menschen starben. Mit dieser defätistischen Parole reagierten sie auf die militärische Unternehmung Spaniens im Irak und den „Krieg gegen den Terror“, den der kapitalistische Weltstaat und sein spanischer Zweig aufzwangen, und knüpften damit an die vielen historischen Manifestationen des revolutionären Defätismus an, die die Entwicklung der Klassengesellschaften und damit des Klassenkampfes, des Klassenkrieges, kennzeichnen.
“¡Sus guerras! ¡Nuestros muertos!”. Bajo esta bandera, los proletarios radicales se distanciaron de las marchas pacifistas organizadas en marzo de 2004 en las calles de España tras los atentados de la masacre de Madrid que dejaron más de 200 muertos. Fue esta consigna derrotista la que plantearon en respuesta al compromiso militar de España en Irak y a la “guerra contra el terrorismo” impuesta por el Estado capitalista mundial y su rama española, haciéndose así eco de las muchas manifestaciones históricas del derrotismo revolucionario que marcan el desarrollo de las sociedades de clase y, por tanto, de la lucha de clases, de la guerra de clases.
“Their wars! Our dead!” It was under this banner that radical proletarians distanced themselves from the pacifist processions organized in the streets of Spain in March 2004 after the massacre attacks in Madrid that left more than 200 dead. They put forward this defeatist motto in response to Spain’s military engagement in Iraq and the “War on Terror” imposed by the world capitalist State and its Spanish branch, thus echoing the many historical manifestations of revolutionary defeatism that punctuate the development of class societies and therefore of class struggle, of class war.
« Leurs guerres ! Nos morts ! » C’est sous cette bannière que des prolétaires radicaux se démarquèrent des défilés pacifistes organisés en mars 2004 dans les rues d’Espagne après les attentats massacres perpétrés à Madrid qui firent plus de 200 morts. C’est cette consigne défaitiste qu’ils mirent en avant en réponse à l’engagement militaire de l’Espagne en Irak et à la « guerre contre le terrorisme » imposé par l’Etat capitaliste mondial et sa succursale espagnole, se faisant ainsi l’écho des nombreuses manifestations historiques du défaitisme révolutionnaire qui jalonnent le développement des sociétés de classe et donc de la lutte de classe, de la guerre de classe.
