Otevřený dopis aténských dělníků studentům

Věkový rozdíl a všeobecné odcizení nám téměř znemožňují diskutovat s vámi na ulicích, a proto vám posíláme tento dopis.

Většina z nás (zatím) nemá pleš, ani nám nenarostl pupek. Patříme k hnutí z let 1990-91. Museli jste o něm slyšet. Tehdy, když jsme 30-35 dní okupovali naše školy, fašisté zabili jednoho učitele, protože překročil svoji obvyklou roli (být hlídačem) a přešel na opačnou stranu – přidal se k nám, k našemu boji. Poté i ti nejoblomnější z nás vyšli do ulic a rozpoutali nepokoje. Ani nás však nenapadlo dělat to, co dnes s lehkostí provádíte vy: útočit na policejní stanice (i když jsme zpívali, „vypalme fízlárny…“).

Takže, jak už to v dějinách chodívá, předčili jste nás. Samozřejmě, že jsou jiné podmínky. Během 90. let nám servírovali vyhlídku osobního úspěchu a někteří z nás to spolkli i s navijákem. Dnes už lidé této pohádce nevěří. Vaši starší bráchové nám to ukázali během studentského hnutí v letech 2006-07. A teď jim tu pohádku plivete zpátky do tváře vy.

To všechno je v pohodě.

Teď se ale dostáváme k dobrým i složitějším záležitostem.

Povíme vám, co jsme se my naučili z našich bojů a porážek (protože dokud svět nepatří nám, budeme pořád prohrávat) a vy s našimi zkušenostmi naložte, jak chcete:

Nezůstávejte osamocení. Přivolejte nás. Přivolejte co nejvíc lidí. Nevíme, jak byste mohli udělat – způsob si budete muset najít sami. Už jste obsadili své školy a říkáte nám, že tím nejdůležitějším důvodem je, že je nemáte rádi. Fajn. Když už jste je obsadili, tak změňte jejich roli. Podělte se o své okupace s druhými lidmi. Ať se z vašich škol stanou první budovy, kde se ubytují naše nové vztahy. Jejich nejsilnější zbraní je to, že nás rozdělují. Stejně, jako se nebojíte zaútočit na jejich policejní stanice, protože držíte při sobě, nebojte se nás přivolat, ať můžeme všichni společně změnit náš život.

Neposlouchejte žádné politické organizace (ani anarchistické ani žádné jiné). Dělejte to, co potřebujete. Věřte lidem a ne abstraktním schématům a ideám. Věřte svým přímým vztahům s druhými lidmi. Věřte svým přátelům. Udělejte ve svém boji z maxima lidí své lidi. Neposlouchejte, když vám říkají, že váš boj nemá žádný politický obsah a údajně jej teprve musí získat. Tím obsahem je totiž váš boj. Váš boj leží ve vašich rukou a na postupu jej můžete udržet jen vy. Váš život může změnit jen váš boj, jmenovitě vy a skutečné vztahy s dalšími lidmi.

Nebojte se jít dál kupředu, když se střetnete s něčím novým. Každému z nás, jak stárneme, se v mozku zakořeňují určité věci. A platí to i pro vás, i když jste mladí. Nezapomínejte na tuto důležitou skutečnost. Tehdy v roce 1991 jsme ucítili vůni nového světa a věřte nám, že to pro nás nebylo jednoduché. Naučili jsme se, že vždycky tu jsou nějaké meze. Nenechte se vyděsit ničením komodit. Nenechte se vyděsit tím, že lidé rabují obchody. Vždyť to všechno vyrábíme my, tak je to naše. Vychovávají vás (stejně jako předtím nás) k tomu, abyste každé ráno vstali a šli vyrábět věci, které pak nebudou vaše. Vezměme si je všichni společně zpátky a podělme se o ně. Stejně jako sdílíme přátele a vzájemnou lásku.

Omlouváme se, že tento dopis píšeme tak narychlo, ale zrovna se přitom házíme marod – tajně, aby šéf nevěděl. Jsme uvězněni v práci stejně, jako vy jste uvězněni ve škole.

Teď lžeme našemu šéfovi a odcházíme z práce. Přijdeme za vámi na náměstí Syntagma s kameny v rukou.

Proletáři