Komentář TV

Tento text se koncem února rozdával na aténských ulicích a pravděpodobně je produktem anarchofeministického myšlení. Přeložili jsme jej a uveřejňujeme jej proto, že dokladem sociálně demokratických ideologických pastí, které pro proletářské hnutí představuje feminismus. Text na jedné straně přináší důležitou a pravdivou kritiku postavení ženy v kapitalistické společnosti. Na druhé straně ovšem podvratný potenciál této kritiky neutralizuje pro kapitál neškodným rámcem boje proti „mužskému řádu“ a „mužskému pohledu na svět“. Jenže řádem tohoto světa není patriarchát, ale kapitalismus. Ten již na počátku vstřebal patriarchát do svých společenských vztahů, podřídil jej zhodnocování hodnoty a v průběhu svého historického vývoje a tedy i boje mezi proletariátem a buržoazií jej notně rozrušil a jeho zbytky transformoval tak, aby nadále sloužily zájmům kapitálu. Když proletářky a proletáři bojují proti kapitálu za své lidské potřeby, bojují tedy nutně i proti stávajícím genderovým rolím, jak o tom svědčí samotné třídní hnutí v Řecku. Buržoazní ideologie feminismu pomáhá v tomto boji kapitálu, neboť rozděluje a oslabuje naši třídu prosazováním falešné komunity zájmů mezi proletářkou a buržoustkou v boji proti „mužskému řádu“, kterýžto boj nemůže přinést nic jiného než reformu kapitalismu v podobě nové redefinice genderových rolí v rámci vykořisťovatelské třídní společnosti. V zájmu naší třídy je pouze revoluční boj proti kapitalismu a jen v jeho rámci budou proletářky a proletáři schopni společně a kolektivně podvrátit i genderové role a zničit pozůstatky patriarchátu ve společenských vztazích.

***

Útok na Konstantinu Kunevu neměl za cíl vraždu. Její pravděpodobná smrt následkem tohoto útoku byla pro svině, které jej provedly, podružná. Kyselina sírová ji měla stigmatizovat, ponížit, uvrhnout do hanby. Měla ji umravnit, vrátit ji domů a do soukromí, k roli ženy.

Cílem útoku kyselinou sírovou byl obličej a to nikoli jen tak náhodou. Obličejem ženy v patriarchátu prochází antagonismus založený na stereotypech krásy. Žena má veřejnou tvář jen natolik, nakolik je krásná. Když se žena snaží získat tvář nikoli tím, čím „je“, ale co dělá, je třeba ji vrátit tam, kam patří – do soukromí, k genderové normálnosti, jak ji definuje svrchovanost muže. A to zejména, když její postavení uklízečky v sobě více než kterékoli jiné obsahuje „význam“ jejího společenského genderu jakožto neproduktivního, rodinného genderu, toho pasivního, reproduktivního. Je služkou těch, kdo „skutečně pracují“.

V Kunevině tváři symbolismy ženy, imigrantky, uklízečky vyprodukovaly pohyb jdoucí proti jejich zrcadlovým obrazům. Tvář politá kyselinou byla tváří, která se pokoušela získat podstatu a význam, které překračovaly akceptované hranice.

Kuneva se chápala jako dělnice a jako takové vtrhla do mužského hradu odborářství. Zaútočila tudíž na své služebnictví, na hranice svého genderu, na domácnost, čímž zpochybnila některé z rolí, na nichž stojí současné barbarství. Změnila se v nepřítele, kterého je třeba eliminovat, a to nikoli fyzicky, nýbrž osobnostně.

Kdyby ji šéfové chtěli zabít, zastřelili by ji. Kdyby ji chtěli zastrašit, zbili by ji. Jednali by s ní jako s nepřítelem, který si zaslouží potrestat jako jim rovný – tj. jako muž. Jenže její poleptaná tvář je symbolem toho, jak by to mělo být – symbolem mužského řádu. Kyselina sírová ji buď uzamkne doma, nebo z ní udělá upomínku na následky, kterým bude čelit každá žena, která by zpochybňovala právě tento řád. Taková je logika oněch sviní. A jejich rukou vtisknul zbraň mužský pohled na svět. Na svět, jaký je nyní a jaký by měl zůstat.

V boji proti tomuto světu není Konstantina sama.